--v--
Apolena 
Mikymauzoleum 
Never More
1993 Seděl jsem za stolem a básně čet rádio hrálo vtom slyším ťukání na parapet tak tiché že se mi možná jen zdálo zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal Nerad vás ruším pane básníku ale mohli bychom na chvíli dál? V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína jako bych někde už viděl tu tvář byla to tvář na kterou se nezapomíná v průvanu zhasla mi svíčka zvenku studený vítr vál na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak že z podešví mu trčí koňské žíně Tak nás tu máte jak jste si přál na lampu padl stín přes psací stůl když mi vizitku dal firma Ďábel a Syn V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval volal ho na pomoc když docházel dech a teď jsem se mu z očí v oči díval cítil jsem konopnou smyčku jak mi svírá krk když ze záňadří vytáhl ceduličku a dlouhý husí brk Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat vidět to co jiní nevidí tě naučím a slova k slovům v písně skládat Co za to žádáš? ptal jsem se ptal jsem jen nuzný tvor a havran v rohu zakrákal Never more Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále když přijdou lijáky tak bolí ten šrám a ono podívej se z okna - prší stále nešťastně šťastný v půlce života kymácející se vor a havran na rameni skřehotá Never more
1989 Točí se točí kolo dokola a až nás Smrtka zavolá tak vytáhneme rance sbalíme svý tělesný ostatky srazíme podpadky a potom dáme se do tance Tančí se tradičně gavotta na konci života na konci tohohle plesu Promiňte že vám šlapu na nohu já za to nemohu já tady vlastně ani nejsu A krásná Margita tanečnice smrti má svetr vzoru pepita a zadkem vrtí začíná maškarní ples kams to vlez? Nějakej dobrák stáhnul roletu na tomhle parketu je vidět jenom na půl metru tváře se ztrácejí v šerosvitu každý hledí na Margitu v pepitovém svetru Kapelník pozvednul taktovku vytáhnul aktovku a v ní měl nějaký noty tváře se točí v tombole někdo si sedí za stolem jiný se na parketu potí A krásná Margita ... Pokojská v šest přijde do práce provětrá matrace pod lůžkem najde zlatou minci děvenka dole v recepci čte si o antikoncepci a přemýšlí a krásném princi Šatnářce v šatně zbyly dvě vesty no to je neštěstí a co když ráno přijde kontrola hodiny ukazují čtyři nula nula ručička se hnula vše se točí dokola A krásná Margita ...
složil: Jaromír Nohavica a Karel Plíhal, 1993 Ráno mě probouzí tma sahám si na zápěstí zda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstí nebo je po mně a já mám voskované boty ráno co ráno stejné probuzení do nicoty Není co není jak není proč není kam není s kým není o čem každý je v sobě sám vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu a Bůh je slepý řidič sedící u volantu Zapínám telefon - záznamník cizích citů špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze měl bych se smát ale mám úsměv Mikymauze rána bych zrušil Dobrý muž v rádiu pouští Chick Coreu opravdu veselo je asi jako v mauzoleu ve frontě na mumii mám kruhy pod očima růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá Povídáš něco o tom co bychom dělat měli pomalu vychládají naše důlky na posteli všechno se halí v šeru čí to bylo vinou že dřevorubec máchl mezi nás širočinou? Postele rozdělené na dva suverénní státy ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty ve spánku nepřijde to spánek je sladká mdloba že byla ve mně láska je jenom pustá zloba dráty bych zrušil Prokletá hodina ta minuta ta krátká chvíle kdy věci nejsou černé ale nejsou ani bílé kdy není tma ale ještě ani vidno není bdění je bolest bez slastného umrtvení Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle usnout a nevzbudit se nemuset na nic myslet opřený o kolena poslouchám tvoje slzy na život už je pozdě a na smrt ještě brzy Co bylo kdysi včera je jako nebylo by káva je vypita a není žádná do zásoby věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou máslo bych zrušil Povídáš o naději a slova se ti pletou jak špionážní družice letící nad planetou svlíknout se z pyžama to by šlo ještě lehce dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce Z plakátu na záchodě prasátko vypasené kyne mi zatímco se kolem voda dolů žene všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků Sahám si na zápěstí a venku už je zítra hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze měl bych se smát ale mám úsměv Mikymauze lásku bych zrušil Ráno mě probouzí tma sahám si na zápěstí zda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstí nebo je po mně a já mám voskované boty ráno co ráno stejné probuzení do nicoty
1993 Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor je bílý krokodýl a medvěd a liška a kamenní trilobiti chodí se tam jen tak co noha nohu mine abys viděl jak ten život plyne jaké je to všechno pomíjivé živobytí Pak vyjdeš do parku a celou noc se touláš noční Opavou a opájíš se představou jaké to bude v ráji v pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek Ukončete nástup - dveře se zavírají Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat složíš-li svoje maturity vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči dostaneš krásnou knihu s věnováním zaručeně A ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil a volat Tutanchámon vivat! vivat! po egyptském kraji v pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek Ukončete nástup - dveře se zavírají Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu a utopence k tomu na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odyseu nežli přijde někdo abys šel už domů Ale není žádné doma jako není žádné venku není žádné venku to jsou jenom slova která obrátit se dle libosti dají v pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek Ukončete nástup - dveře se zavírají Možná si k tobě někdo přisedne a možná to zrovna bude muž který osobně znal Egypťana Sinuheta dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu který tady klepe od počátku světa Nebyli jsme nebudem a nebyli jsme nebudem a co budem až nebudem jen navezená mrva v boží stáji v pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek Ukončete nástup - dveře se zavírají Žena doma pláče a děti doma pláčí pes potřebuje venčit a stát potřebuje daň z přidané hodnoty a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstřiháváš pondělí úterý středy čtvrtky pátky soboty V neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu kterou tam pro tebe už mají v pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek Ukončete nástup - dveře se zavírají
1993 věnována studentům k 17. listopadu 1989 V čele šly panny celé bosé byly a nesly Moranu za nimi chlapci kvítka pod košilí klobouky na stranu Ve stájích ržáli valaši a havran křičel k úsvitu za stodoličkou za naší gaudeamus igitur Když vítr zadul Morana jak sosna chřestila větvemi úplně vzadu Zima neúprosná ležela při zemi Ve stájích ržáli valaši ... Šly panny s chlapci přímrazky je zábly a hřála naděje dva zvony bily jeden pro konstábly druhý pro zloděje Ve stájích ržáli valaši ... Ten průvod jara jara ještě v plínkách sunul se pomalu od úst šla pára led o ledy břinkal a bylo Tří králů Ve stájích ržáli valaši ...
1993 Na zídce staré kašny sedě vedle tebe vytáh jsem koláč z brašny připadal si jako Mikuláš andílci prostopášní popadali z nebe jaký jsem frajer strašný a co na mně máš Stříbrný pětihalíř hozený do vody se utopil zázraky se dály neboť důvod i čas na to byl Koláč jsme napůl snědli zbytky dali rybám noc byla černý rendlík pihovatá po kometách kočky na půdách předly Jupiter se hýbal a hvězdy bíle bledly jak na počátku světa Stříbrný pětihalíř ... Barokní kameníky dávno zmohlo spaní odešli do putyky na guláš a taky na pár piv a pak za zvuků harmoniky zpívali nám do svítání o lásce za gotiky a taky ještě dřív Stříbrný pětihalíř ... Slyšíš - to někdo zve nás k cestám po planetách Petr a Magdaléna láska z roku sedmnáct set devadesát nezměnila se scéna na divadle světa chyť se mě za ramena půjdem lítat pod nebesa
1993 Tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba neklepej na dveře posečkej chvíli můj osude ještě tolik věcí udělat je třeba ještě tolik věcí udělat je třeba Staré ženy nosí haleny z šedého batistu a když je pánská volenka sedí samy v rohu kulhavý taneční mistr obrací list po listu ještě tolik věcí dělat mohu ještě tolik věcí dělat mohu Řeka se prodírá koryty a slepými rameny a pak se v moři doširoka rozprostírá je čas rozmetávat kameny a je čas ty kameny sbírat Rodina sedí v trávě směje se a snídá je to rodina šťastného malíře Vojkůvky najednou přilétá straka a žena říká Vida podívejte děti nese borůvky podívejte na ni nese borůvky Tohle co se děje teď už se nikdy nestane hromničkou na našich hrobech budou naše knihy vůně milujících se těl jednou ráno vyvane z té nekonečné tíhy z té nekonečné tíhy Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám s monogramem tiché naděje na poslední řádce je čas kráčet odněkud někam a je čas někam se vracet Ze svého diáře vyškrtávám první umřelé na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma mladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele aby jim nezabylo zima aby jim snad nezabylo zima A mně je den ode dne noc od noci stále více chladněji v průvanech věků mizí mé roky rozmařilé tohles mi neprozradil Sudvěji ach Sudvěji že jednou přijde ona chvíle že jednou přijde ona chvíle Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí bůvoli něco jim zpívám ale můj hlas zní tak cize je čas zasévat na poli a je čas na poli sklízet V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice sedám si na ni a malíř přináší mi kávu a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice Bůh na něm snídá borůvky a zrzavou má hlavu Není ta káva příliš silná? ptá se jeho paní Ach kdyby manžel nebyl blázen tak jsme dávno bohatí a malíř Libor směje se a nade mnou se sklání Co jednou namaluješ to se neztratí co namaluješ to se neztratí Tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba neklepej na dveře posečkej chvíli můj osude ještě tolik pláten udělat je třeba ještě tolik písní udělat je třeba
1993 Barokní varhaník navlík si paruku a pudrem přemázl tvář Magda a Jan se drží za ruku a kráčejí před oltář Zvony bijí a já v sakristii tajně schován zamilován Tři krásní velbloudi - dar krále Hasana frkají před kostelem svatého Matěje bílý je pro Magdu hnědý je pro Jana ten třetí černý vzadu pro mě je Už jsou svoji a já v černém chvojí tajně schován zamilován Na staré pramici po řece Moravě připlouvá kmotr Jura fidlá na housle klobouk má na hlavě a všichni křičí Hurá! Už jdou spolem a já za topolem tajně schován zamilován Ech lásko bože lásko zanechala si ně a to sa nedělá srdce ti vyryju na futra předsíně abys nezapomněla Že byl jsem tady a umřel hlady tajně schován zamilován tvůj zamilován
1993 Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány žížaly po dešti vylezly z podzemních děr mužové zalehli na místo začal se okamžik nejistot kdo z nás je hrdina a kdo je dezertér? Poručit srdci ať nebouchá ať jen tak cinká čapku si ozdobit vějířem bojarských per hlava ať hlava nic netuší že rukama sahám si na duši jestli jsem hrdina anebo dezertér V batůžku na zádech nosíme fotky svých blízkých střelka jde na jih a my musíme na sever nad hlavou ohňostroj zuří ne ještě nechce se umřít ani jak hrdina ani jak dezertér Prokleté období lásek a nenávistí proč jsi mi Fauste řekl Sáhni a ber po dlani žížala leze mi a já chtěl dožít zde na zemi trochu jak hrdina a trochu jak dezertér Sbírám svou odvahu ona je schoulená v blátě malinký vrcholek obrovských ledových ker oči mám bolestí podlité kde je můj kde je můj spasitel který mi řekne Jsi hrdina a ne dezertér Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány
složil: Josef Streichel a Jaromír Nohavica, 1993 Rozkřiklo se dneska ráno v Dolní Lhotě že po poli chodil divný pán viděli ho malí kluci dírou v plotě nad hlavou měl kruh a v ruce džbán psi štěkali koně ržáli krávy se bály nad obilím tetelil se vzduch staré babky ve fěrtochu povídaly že do Dolní Lhoty přišel Bůh Seběhli se všichni lidé zblízka zdáli na kapličce rozklinkal se zvon hádali se u rybníka jako malí jestli je to nebo není on říkali si Ťululum a Janku hloupý a do toho všeho štěkal pes ještě štěstí že pak začly padat kroupy jinak se tam hádají i dnes V poli žita ráno svítá večer se stmívá a je jedno kdo to vlastně byl auto jede řeč se vede píseň se zpívá a mně ještě jeden refrén zbyl kdo máš oči ke koukání tak se dívej kdo máš uši ke slyšení slyš kdo mi věříš tak se ke mně přidej a zpívej kdo nevěříš mlč jako myš Od té doby povídá se ve všech Lhotách že přes pole žita přešel Bůh že si odnes klasy žita na svých botách a proto každý večer voní vzduch
1993 Nuda a šeď mlha v rezavé rýně maková chuť chromý kůň kope kopyty kácí se zeď a ze staré skříně vytéká rtuť můj krevní obraz rozlitý Peklo a ráj malá kropenatá vrána krákorá na plotě vedle mých vrat peklo a ráj zavrzala stará brána poprvé v životě budu se bát Formanský vůz plný hadrů a cárů projíždí les vozka má brýle beze skel nuda a hnus psi páří se v páru nahoře bez obrazy lásky nehezké Peklo a ráj na žebříku kvete plíseň kabátek z mohéru kolkolem puch peklo a ráj zezdola i shora píseň procesí truvérů pálí se vzduch Kápy káp káp černá infůze hrůzy studený pot spirála marných nadějí jsem jako krab mám už krabatou chůzi sedám na schod snad mi tu ještě nalejí Peklo a ráj štamprlátka pimprlátka jak hejna komárů sajou mi krev peklo a ráj Herodova neviňátka ničí mou kytaru ničí můj zpěv
1993 (Tři sudičky, Kuplet o třech sudičkách s poučením na konci) Tři sudičky u kolébky hoj hoj stály mi podle tvaru mojí lebky hoj hoj věštily já jsem zrovna dělal kaku hoj hoj do plenek nechápal jsem smysl jejich hoj hoj myšlenek Hoj hoj hola hoj budoucnost je boj hoj hoj hola hoj a tak se chlapče boj První babka byla mírně hoj hoj obézní snad proto mi přivěštila ruku princezny ať s ní strávím ve svém loži hoj hoj co to dá čili jak to zpívá Samson hoj hoj pohoda Hoj hoj hola hoj ... Druhá babka byla zloduch hoj hoj od kosti snad proto mi přivěštila samé starosti jenom ať se hošík trochu hoj hoj potrápí ať je jeho princeznička hoj hoj na chlapy Hoj hoj hola hoj ... Třetí řekla Holky vy snad hoj hoj blbnete víte jaká nemoc vládne hoj hoj ve světě ať zavládne v jeho žití hoj hoj idyla vzala nůž a fik - a věštby hoj hoj zrušila Hoj hoj hola hoj ... Z toho plyne poučení hoj hoj pro všecky že každý problém dá se řešit hoj hoj vědecky aby nekradlo se uřež lidem hoj hoj ručičky aby nezdrhali za kopečky hoj hoj nožičky Hoj hoj hola hoj ...
1993 Ve městě jménem Jeruzalém v hlavním městě římské kolonie na sklonku Velikonoc Pilát si ruce myje Otrhaný Ježíš stojí opodál dav se mu směje zblízka jak je to dál? dál se háže kamením a píská Kříže se nemění jen příjmení a jména když letí kamení jde kolem huby pěna potom se omluvíme pomníky postavíme a hlavy ozdobíme Břevnovským klášterem jde dým knihy se pálí ve jménu kalicha oltáře rozsekali Dobrý muž schovaný za portál křičí To ďábel spískal! jak je to dál? dál se háže kamením a píská Kříže se nemění ... Kostel v Arles se kácí dle žabí perspektivy bláznivá kráso Vincent je jurodivý Profesor akademie předvádí lineál Zde jak radno viděti je ryska jak je to dál? dál se háže kamením a píská Kříže se nemění ... Malý muž s kytarou na pódiu otvírá vrátka pravda je v proscéniu krutá a bez pozlátka A lidé opouštějí sál zaujmout stanoviska jak je to dál? dál se háže kamením a píská Kříže se nemění ... Ve městě jménem - ale to je vlastně jedno na skonku přítomnosti a historie miliarda Pilátů zase si ruce myje
1993 Vlaštovko leť přes Čínskou zeď přes písek pouště Gobi oblétni Zem přileť až sem jen ať se císař zlobí dnes v noci zdál se mi sen že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven Vlaštovko leť nás chudé veď Zeptej se ryb kde je jim líp zeptej se plameňáků kdo závidí nic nevidí z té krásy zpod oblaků až spatříš nad sebou stín věz že ti mává sám pan Jurij Gagarin Vlaštovko leť nás chudé veď Vlaštovko leť rychle a teď nesu tři zlaté groše první je můj druhý je tvůj třetí pro světlonoše až budeš unavená pírka ti pofouká Máří Magdaléna Vlaštovko leť nás chudé veď
doporučuji kromě hudebního zážitku také něco z přírodní krásy:
